Story about me and my MOTHER

25. srpna 2012 v 16:05 | Jantárek |  Topic of the week

"Mama", řeklo miminko své první slůvko.

No ostatní sice ano, ale moje bylo první "koj, koj"..a až pak jeden člen z rodiny "deda" a pak "mama"..to je tak ze svých zkušeností.

Teprve až teď, v pozdějším věku si uvědomuji skutečnou roli mé mamky u nás doma, v naší rodině, v mém životě. Je to neskutečné co všechno vykonala, obětovala, uskutečnila, vytrpěla, darovala a riskovala. Pro mě je to svatá žena, a to samé i pro mé přátele, kteří ji znají. Každý mi ji závidí, náš vztah mamky s dcerou, ji celou. Přála bych si být jako ona..ale jsem celkem trochu odlišná. Je to můj vzor. S věkem se ale vše usměrňuje a získává směr, a proto jsem ráda, že mě mamka nezavrhla.

Jako dítě od 5-6let jsem byla (co si pamatuji) parchantek. Ale byli i pěkné chvíle..které naštěstí převažovaly, ovšem později to šlo se mnou víc z kopce a já se tomu moc nebránila. Nesnášela jsem město, kde jsme žili, školu kterou jsem navštěvovala, učitele, spolužáky, otce, bez nejlepšího kamaráda, a byla jsem (a stále jsem) jedináček. A nesnášela jsem, když mi někdo záviděl mamku..to mě ještě víc naštvalo, jako by byla perfektní a já ten parchant..což byla pravda. A tak jsem si všechen ten vztek vybíjela na osobě mně blízké. Mamce. A to drsně, sprostě, krutě, nemilosrdně. Teď toho moc lituji, ale co může tak malé děcko vědět o světě..natož o citech. Jen jsem potřebovala ventil, a bylo to. Pak přišla puberta, první kluk..a totální katastrofa, když jsem se vlastní mamce obrátila zády a to nechutně, s neskutečným slovním vyjádřením, které nebralo konců. Za toto své "období", chování se nejvíc stydím..vždyť jsem měla 15-16let, byla jsem už o něco starší. A i přes to všechno co jsem věděla o mamce a jejích starostech a bolestech, jsem si nebrala servítky.

Vždy jsem si s mamkou rozuměla a rozumím. Má nejlepší kamarádka, mamka. Vím, jak to měla těžké, když byla dítě, puberťák. Co si prožila s tchýní, prožila (a prožívá) s mým otcem, se svou matkou.. Teprve teď se mi podařilo potlačit tu zlobu mířící na ni. Řídím se jejími radami. A vážně ji mám neskutečně ráda. Smějeme se našim vtipům a hláškám. Drbeme o těch idiotech kolem nás. Vaříme si skvělé jídlo. Nakupujeme, chodíme na kafe, jsme spolu. Nikdy bych ji za nic na světě nevyměnila..jen bych byla opravdu moc ráda, aby mi přestala mluvit do řízení!!!!! :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ~Verča ~Verča | Web | 25. srpna 2012 v 17:07 | Reagovat

Je hezký , že máš s mamkou takový vztah:)) Myslím ,že je hodně lidí co se ke své mamce chová tak jak ses ty chovala ve věku 15-16 ale myslím,že i nějaká většina se z toho 'parchantského' období ještě nedostala. No každopádně , přeju ti aby to i nadále zůstalo:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama